Slyšeli jste tu poslední novinu? Do sněmovny nastoupila tlupa komiků, kteří si říkají ANO!
Teď si někteří dokonce najali asistenty bývalé parlamentní strany! No to snad za chvíli budou fotbalové kluby angažovat bývalé trenéry soupeřů. Máňo, kam ten fotbal spěje? Televize objevila, že poslanci, místo aby spokojeně chroupali své náhrady v kancelářích snad chodí po volbách mezi lidi! No přece si nenecháme ve vzdálených městech přišlápnout kabel od kamery v těch tisícových davech. Vrcholem je předseda poslaneckého klubu, který zcela rezignoval na funkci políra a když přijde televize, ani neví, kolik má v kancelářích oveček!
A pěkně do nich šít ze shora a ze zdola! Jedni buší do berluskonizace české politiky, druzí kritizují Babišovu neproduktivní fabriku na klony. Proboha, oni nemají úplně stejné názory, musíme se jim podívat do šuplíků, jestli jim nedošel kopírák, jinak se nám do rána rozpadnou! Politologové po tisících hodinách úmorné práce zkonstruovali čáru odleva doprava a oni pohrdají jejich úsilím a odmítají se na ni postavit. Ti drzouni ještě zakládají apolitické expertní skupiny místo, aby respektovali ustálená pravidla kompromisů a malých domů.
Přidám trochu osobní potravy pro investigativce. Pronajal jsem si kancelář ve stejném domě jako poslanec Úsvitu. Samozřejmě ne na stejném patře, to by bylo extrémně podezřelé. Já jsem ve druhém, on ve čtvrtém, tak budeme kout pikle ve třetím. Tuhle jsem si podal ruku s Bohuslavem Svobodou, prohodil větu s Pavlem Bělobrádkem a poplácal po rameni Tomia Okamuru. Tak pozor, něco se šije! Mimochodem jsem se nezeptal svého asistenta, jestli má rád mléko, já mléko totiž nesnáším!
A teď trochu vážně! Díváme se na nikým nevolenou (pardon, panem prezidentem jmenovanou) vládu v demisi, která přestává přerovnávat křesla na palubě Titaniku a vydává se neznámým a nekontrolovatelným směrem. Hájíme právní stát a nemůžeme vložit dynamit pod zákon o církevních restitucích, který prošel i Ústavním soudem. Nemáme s ním nic společného stejně jako s paskvilem občanského zákoníku valícího se na nás jako lavina a my budeme jen počítat oběti. Stojí před námi zmrzačený rozpočet, zdravotnictví po fackách zleva, zprava je před kolapsem. Moloch, zvaný český stát, chroupe ve svých útrobách miliardy peněz daňových poplatníků a my nechceme do té pece přikládat další daně, dokud nerozšifrujeme kam mizí. Pro potenciální partnery je důležitější, kdo koho přepere ve vnitrostranických půtkách, než dohoda na věcné problematice.
Nuda, co. Tak ať žije investigativní žurnalistika! Jen se, dámy a pánové, občas prosím podívejte do kalendáře. Měsíc, ve kterém vítězí plky nad fakty, bývá obvykle srpen.
