Podívat se do historie bývá často zdrojem poučení. Může to být i historie dávná, třeba antické Athény.
V Athénách kdysi nevybírali své zástupce a vládce ve volbách, ale losem. Zajímavé na tom je, že v době, kdy Athéňané takovýto způsob politiky provozovali, byl jejich stát silný a rozkvétající. Nechci teď spekulovat o tom, že víkendový kongres jedné strany tento model prakticky převzal. Stačí-li to k tomu, aby tato strana následovala Athény, ukáže budoucnost.
Historie mne přivedla k i zamyšlení o „poločasu rozpadu“ politických stran. Poločas rozpadu je termín z chemie a je dán časovým obdobím, kdy se rozpadne ve volné přírodě bez zásahu nějaká látka. Třeba u igelitek to bývá více než padesát let. Stačí se projít po lese nebo na okraji louky a důsledky vidíte bez ohledu na stoupající třídění odpadu. Teď k té paralele – přibývá stran podstatně rychlejších než igelitky, některé mají na obalu i vznešená prezidentská loga. Bohužel příroda, která respektuje poločas rozpadu pro každou látku, nedokáže vyřadit a nechat rozpadnout a zaniknout politické strany, které jsou již dávno „prošlé“.
Všechny strany vstupující do voleb žádají, abyste jim „dali svůj hlas“. Většina z nich si to představuje tak, že jednou jim hlas odevzdáte, tím o něj přijdete a pak budete čtyři roky mlčet. Teď v nastávajících evropských volbách jste často žádáni o odevzdání hlasu někomu, kdo nevládne ani jazykem a bude mlčet i za vás. Mlčících máme v Bruselu dost, mluví jen tehdy, když obhajují další byrokratickou ránu, která na nás z toho krásného města dopadá.
Připojil jsem se k politickému hnutí, které jediné šlo po volbách s voliči znovu mluvit. Držte nám palce, ať nám to vydrží, protože pokud byste znovu přišli o hlas, jsem pro losování. I když v našich poměrech by stejně asi šlo o proslavenou „karlovarskou losovačku“.
Hezký den
Váš Ivan Pilný
