Nedávno jsem se změnil z postaršího technokrata na mladého politika. Je brzo psát „paměti“, ale pár zkušeností by tu už bylo.
Začnu těmi ranami:
Bludiště - jak to reálné v budovách, tak to ještě horší legislativní, méně by bylo více
Manéž – sněmovna občas projevy svých řečníků degraduje už tak pokleslou televizní zábavu, někteří dokonce místo Haška (Jaroslava) předčítají nudné dokumenty
Dohody – zapomeňte, žádné neplatí, co bylo včera, není dnes, zvlášť když jde o pár kaček za funkci
Setkání – pár lidí jsem nikdy netoužil potkat osobně a teď se jim nemohu vyhnout, z mých střídmých projevů asi chápete, koho myslím
Rychlost – šneci jsou rekordmani a to ještě nekličkují, efektivita je vzácnější než vzácné kovy
Byrokracie – dostává parlamentní rozměr, papíry šustí, maily lítají, úředníci úřadují
Zdravý rozum – až na pár výjimek jej nehledejte, apel na myšlení správným koncem z těch dvou, které nám příroda nadělila, nepadá na úrodnou půdu
Ale i radosti:
Učit se, učit se, učit se – jen raději ne od Lenina
Setkání – pár lidí jsem potkat chtěl a díky politice se to povedlo
Extrémismus – ani rudooranžový ani holé lebky nehrozí, zatím jen čirý a občas hloupý populismus
Lidskost – jsme snad pořád ještě lidi, i když se někdy chováme jako děti
Výhledy – hradní, malostranské, Praha je krásná
Profíci – pár jich tady je, doktoři, podnikatelé, starostové, právníci, neházejme ručník do ringu
Závazky – stále nám spousta lidí věří, i v to, že dokážeme nemožné už zítra
Na shrnutí je ještě brzy. Mírný optimismus v tom, že politika vás nezmění, ale zkusíte změnit ji, stále platí. Podotýkám mírný, množství lidí, kteří v životě nedělali nic jiného než špatně politiku, je stále alarmující.
