Aux arms, citoyens!

Úryvek z refrénu francouzské hymny, po němž následuje výzva k formování bataliónů, mně zazněl v hlavě, když jsem byl vyzván, abych se připojil k další občanské iniciativě.

Tentokrát jsme měli vyzvat své poslance k dohnání Botswany, kde je prý nižší korupce. Musím se přiznat, že tato africká republika mně není zas až tak sympatická, abych se ji pokoušel dohnat. Myslím, že s pomocí našich poslanců by se to stejně nepodařilo.

Soudě podle počtu podobných aktivit zrozených jen za poslední půl rok musí nutně být někteří mobilizovaní občané v několika podobných sdruženích. Začal jsem přemýšlet, jaký mají smysl a co přinášejí. Pozitivní je určitě, že narůstá počet lidí, kterým není jedno kde a v čem žijí. Není divu, na dno jsme si ještě asi nesáhli, ale k hladině se zrovna neženeme. Není to ani o tom, o kolik dírek si ještě budeme muset utáhnout opasek, ale proč a kdo nám jej vlastně utahuje. Nebudu se pouštět do politických exkursí,  spíš se zaměřím na roli internetu a sítě v podobných aktivitách. Sehnat pár desítek tisíc podpisů ve virtuálním prostředí není žádný problém. Srocení za účelem házení vajíček na papaláše už tu také bylo. Sestavit petici pro nebo proti čemukoli a sesbírat tisíce virtuálních signatářů je relativně snadné. V některých zemích se prý dá pomocí facebooku nebo twitteru vyvolat revoluce. Každá politická strana nebo hnutí má své webové stránky, většina politiků nebo aspirantů do politiky také. Mimochodem, mají je i někteří církevní hodnostáři a dokonce tvítují. Minulé prezidentské volby málem rozhodlo to, co se dělo ve virtuálním prostoru. Do politiky lze zasáhnout i prostřednictvím youtube.

Čárky, ať souhlasné nebo nesouhlasné, se dají sbírat snadno. Horší je to s dopadem na realitu. Batalióny se formují, ale málokdo opravdu pochoduje. Zdravý rozum říká, že pokud chci něco změnit, nestačí podepisovat petice a házet vajíčky, ale musím být na místě, kde se příslušná změna dá prosadit. V demokratické společnosti je to v parlamentech. Volit se po internetu zatím nedá a asi to hned tak nebude. Je třeba dojít do příslušné místnosti a vyjádřit se. Bubnovači by měli vystoupit z internetu, zvednout se od webových stránek a vstoupit do politiky aktivně. Přes desetitisíce podpisů dožadujících se „občanské vlády“ jel nedávno zvláštní vlak z Ostravy do Prahy s dvanácti lidmi a na Václaváku jich pak bylo několik desítek. Jedno auto na kolejích před Strakovkou činnost vlády neparalyzovalo. Navíc většina aktivit s drtivým nástupem příznivců a sympatizantů vyprchá mnohem rychleji než do roka a do dne. Prověření na realitu, ve které signatáři mají něco konkrétního udělat, vyznívá zatím tristně. Vyhledávače občanské aktivity také nemilují. Pokud neznáte přesný název můžete snadno zabloudit ke konkurenci, jména jsou velmi podobná. S akceptací myšlenky, že kdo není na síti neexistuje, vzniká podezření, že zakládání některých aktivit je dobrý byznys pro reklamní nebo PR agentury.

Než rozpletu všechny otazníky, které jsem popsal, budu se asi věnovat časem prověřené Straně mírného pokroku v mezích zákona. I ta bohužel selhává ve změti zbytečných zákonů jejichž meze leží v nekonečnu.