Černé úterý.

Na televizní debaty se dívám málokdy. V úterý večer jsem viděl něco, co mne zvedalo ze židle. 

Pro pořádek jmenuji účastníky této seance. Byli to pánové Filip, Hašek, Kalousek, Pospíšil a ze vzdálené obrazovky Bárta. Nebudu uvádět jejich politické příslušnosti, znáte je a z diskuse bylo zřejmé, že opravdu nejde o to, kdo jakou stranu zastupuje. Tito pánové evidentně zastupovali pouze sebe a bylo jim zcela fuk, jak a jakou zemi „spravují“ a komu za svou činnost zodpovídají.

Obsahem diskuse bylo, co může a nemůže prezident, jak se dá vykládat ústava, jaké má šance ta která vláda a ten který kandidát. Obsah zcela překrývaly stokrát vyslovené předvolební útoky. Všichni si brali do úst nás občany, evidentně jako rukojmí, kteří mají na čtyři roky zajistit pohodlnou existenci recyklovaných politiků, lhostejno jakou barvu má jimi zastupovaná strana. Někteří považovali za pro sebe výhodné, aby volby byly nejlépe zítra. Jiní tak nespěchali, protože si byli jistí, že v mezidobí dojde i na „kmotry“ protivníků a to vylepší jejich volební šance. Svůj skutečný zájem všichni maskovali starostmi o postižené povodněmi a úvahami nad rozpočtem. Tyto úvahy byly postupně odmaskovávány. Příkladem byl ministr financí, který zcela věcně podotkl, že rozpočet není o penězích, ale o politice. Takže přátelé občané, pozor, neplatíme si služby, ale popularitu politiků.

Úvahy současného přímo zvoleného prezidenta evidentně testují, kam až může dojít. Prostoru na to má dost a jeho soupeři mu to svou naivitou usnadňují. Řekl jsem si než to, co jsem viděl, to snad raději osvícený diktátor. U současného prezidenta by mně tak nevadila ta lahev v ruce, nakonec ji měl i Churchill. Ten ovšem byl skutečný státník a vůdce a byl i vtipnější J Takže tudy cesta zcela jistě nepovede, i kdyby se prosadil poloprezidentský systém a náš poloprezident jej zdravotně ustál.

Vrátil jsem se k prvnímu proslovu, který měl nově zvolený papež. Řekl: „Když nebudeme respektovat skutečné hodnoty, jako základní kameny, stavba se zhroutí.“ Myslel tím církev, ale nepochybně to platí i o státu. Připomeňme si hodnoty, o které současným politikům bohužel opravdu nejde – rodina, kvalita života, vzdělání, zdraví, bezpečnost, životní prostředí, spravedlnost, odpovědnost a solidarita. Nejsou to zprofanovaná klišé a nesplnitelné sliby na billboardech nebo ve volebních programech a jistě ani platy a prebendy politiků. Samozřejmě, o některé hodnoty se musíme starat a respektovat je sami, některé má stát zajistit jako službu občanům financovanou z našich kapes.

Odmaskovaní „politici“ z úterní debaty ani po příslušné recyklaci nebo obměně vládnoucí barvy to nezvládnou a ani nechtějí zvládnout, jde jim jen o ně samé a jejich „hodnoty“.

Přišel čas, aby správa věcí veřejných byla svěřena lidem, kteří něco umí, něco dokázali, umí řídit a kteří svůj mandát budou brát jako službu. Nebojte se, že některá jména vám budou neznámá, media prodávají lotry a podvodníky, psát o úspěších nenosí potřebné finance. Hledejte na kandidátkách ty úspěšné, ne zprofanované. Při troše skutečného zájmu se o nich určitě vše potřebné dozvíte.

ANO, vím, že tací existují. Mohla by tak vzniknout vláda nikoli úřednická, nikoli vláda „odborníků“, ale lidí, kteří dají svoje prokázané schopnosti do služeb země, ve které žijí a budou pracovat pro své spoluobčany.