Srdce nebo prachy.

Bláža z planety Bimbuli

Hodně se mluví o „společenské odpovědnosti firem“. V rámci této společenské odpovědnosti dává řada firem peníze na charitativní účely a podporuje potřebné, ke kterým se stát chová stále vskutku macešsky. To je jistě chvályhodná činnost, byť občas využívaná jako propagace v televizi provozovaná pány a dámami s obrovskými šeky, alespoň co se týká rozměru. To jim jistě můžeme odpustit, stejně jako to, že peníze jsou ze zisku přineseného do firem jedinými, kdo peníze přináší, tedy námi zákazníky.

Kdosi řekl, že velikost daru se neměří tím kolik dáte, ale tím kolik vám zbude. Je to zřetelné v době krize, kdy se podnikům daří méně. Budiž vzdána úcta a chvála těm, kteří své příspěvky v kritické době neomezili nebo dokonce nezarazili. Těch, kteří potřebují pomoc v době krize spíše přibývá.

Zásadní změna přístupu nastává ale v okamžiku, kdy dar doprovází nejen dobrá vůle ale i srdce. Poznal jsem to sám na sobě i když dávám na charitu poměrně dost peněz.

Začalo to tím, že jsem začal hrát tenis s vozíčkáři. Pro vozíčkáře platí stejná pravidla jako pro nás, jen míč smí dopadnout dvakrát. Když jsem viděl úsilí svých přátel na vozíku a to, co pro ně sport v jejich omezeném životě znamená, uvědomil jsem si jak malicherné jsou moje problémy. Vozíčkáři to mají teď trochu lepší ve srovnání třeba s mentálně postiženými. O ty je zájem menší, jen málo lidí je ochotno s nimi mluvit nebo se s nimi stýkat. Mám doma nádherné obrazy jedné dívky z Manětína s úžasnou poetikou, kterou může vytvořit jiný pohled na svět. Vzpomínám na zářící oči a úsměvy postižených, kteří se účastnili dražby ve Španělském sále. Díky televiznímu pořadu Den D jsem se seznámil s Romanou, která ležela dlouhé měsíce s leukemií v nemocnici v Motole, v době, kdy tam umíralo devadesát procent dětí. Romana si tam vysnila svoji planetu Bimbuli a plyšové Krkouny, kteří ji obývají. Díky naší investici se teď z těchto příběhů, knížky, televizního pořadu, žákovských knížek mohou těšit další děti, které již naštěstí většinou přežívají, ale stejně jsou dlouhé měsíce odříznuty od normálního světa.

To, co chci ve svém příspěvku říci je, zapojte do své pomoci své srdce. Prospěch z toho budou mít nejen ti, kteří pomoc potřebují ale hlavně vy sami. Vaše pochopení a porozumění je možná ještě důležitější než vaše peníze. Dělejte to rádi, nejen z obavy, že něco podobného může kdykoli potkat vás nebo vaše blízké. Váš život a jeho smysl to určitě obohatí.