Žijeme v nepřetržité reality show?

Pop media nás nepřetržitě vtahují do událostí, o jejichž skutečné podobě se můžeme jen obtížně dohadovat.

Čas od času mám problém říkat ne nebo dokonce propadám nekritické euforii zabraňující mně racionálně odmítnout „nabídky, které se neodmítají“. Tohle období mne zavedlo k účinkování v televizním pořadu Den D. Pro ty, kteří se nedívají na televizi (ostatně důvodů proč se dívat rapidně ubývá) - Den D je licence úspěšného zahraničního pořadu, ve kterém sedí v doupěti pět investorů a přicházejí před ně lidé s nápady říci si o peníze. Pořad je směsí výuky jak podnikat nebo nepodnikat a reality show, která má diváky pobavit. Pořad není vysílán přímo, dohadování o investici trvá v průměru hodinu a na obrazovkách se z něj objeví maximálně pět minut. Režiséři takových to pořadů obvykle volí jednu ze dvou cest. Střihem stylizují aktéry a příběh do podoby, která podle jejich představy zajistí zábavu diváků a sledovanost nebo vyberou části, které mají vystihnout, co se na „hřišti“ dělo. Druhá varianta se ve skutečnosti příliš neliší od té první, výběr je už vlastně stylizací. Takže to, co se v doupěti skutečně dělo vědí jen aktéři, ti co tam doopravdy byli.

Tahle úvaha mne vedla k tomu, že otevřením novin nebo televize se dostáváme také do reality show. Je to o to horší, že ti, kteří nám událost předkládají, téměř nikdy nejsou u toho, když probíhá. Tak jako režiséři reality show střihají „skutečnost“ podle potřeby nebo ještě hůře podle zadání. Chybí-li fakta, pracují domněnky. Navíc doplnit realitu je technologicky snadné. Jak dlouho trvá ve Photoshopu zachytit autenticky požár Národního divadla, nebo upravit jakýkoli zvukový záznam? Vytržením věty ať natočené nebo napsané z kontextu dokážete cokoli, co chcete dokázat. Označení pop media v titulku jsem si vypůjčil, myslím od pana Hvížďaly. Dnes bohužel téměř všechna media ať vizuální, rozhlasová, tištěná nebo internetová spadají do této kategorie.

Lavina se valí dál, bez ohledu na to, že všichni rozumní ty jednodenní senzace přestávají vnímat. Zapomeňte na sociální sítě nebo obsah generovaný uživateli. Facebook, Twitter jsou ideálním nástrojem jak sebe nebo událost stylizovat tak, abyste „sbírali body“. Máme vůbec šanci zjistit, co se děje, když u toho přímo nejsme? Malou, spolehněme se na zdravý selský rozum. Dejme si od událostí odstup. Téměř všechny senzace vypadají už po pár dnech úplně jinak. Hledejme alternativní názory, i když se nám nelíbí nebo se s nimi nesouhlasíme. Zkusme hledat ty, kteří nekáží vodu a nepijí víno. Snad jich ještě pár zbylo.