Ležel jsem na louce pod horou Říp v zelené trávě obklopen jarním kvítím. Snil jsem...
Zvedl jsem se na lokty a v dálce spatřil podivný průvod. Na jeho počátku jsem uviděl transparent s velkým nápisem: „Milí občané, neseme vám mléko a strdí!“
Když se průvod přiblížil, začal jsem rozeznávat známé postavy. Knížete Dlouhého se širokým a bystrozrakým doprovázela Karolína v tričku s heslem: „Na korupci jen 10 procent a dost!“ Pohublý pražský Voldemort byl zahalen do pláště, nad hlavou zašlou svatozář. Všechny předjížděl známý neurolog na luxusním Panduru. I Andrej běžel z pole s vidličkou. Kmotra s kmotrou dobíhala betonová lobby. Jak by ne, po trávě se běží líp než po dálnici z odpadů. Zdeněk s Míšou v pozadí OKDovali. Lampasáci obuti v předražených adidaskách neměli šanci. Tempu nestačili ani uhlobaroni ve švýcarských klepetech. Standa to z Floridy také asi nestíhal. Všichni obíhali Blanku, aby se náhodou nepropadli.
Když jsem vstal, uviděl jsem konečně, kam všichni tak spěchají. Pod Řípem vlál prapor: „Tendr na zajištění mléka a strdí.“ Těsně před cílem se ozval hromový rachot, na Řípu se objevil praotec Čech. Zvedl nad hlavu transparent. Stálo na něm: „Kluci a holky, je sloveno, prachy došly“.
Zbrocen potem a hrůzou jsem se probudil. Místo na zelené louce jsem ležel uprostřed žlutého lánu řepky bohatě dotovaného všemi státy EU. Do zad mne tlačil nikdy nezapojený solární panel, který určitě bude chybět v arbitráži. Kapsu jsem měl plnou nepoužitelných opencard dle ceny vyvedených ve zlatě. Skláněl se ke mně pocestný. Chtěl vědět, kdo jsem a co se mi stalo. Ochraptělý z pokřiků: „Císař je nahý“ a pískání na píšťalku jsem ze sebe nevydal ani hlásek. Na kus papíru jsem napsal tužkou, patrně čilskou: OBČAN. Cítil jsem, že konečně zase může platit: Normální je nekrást!“
