Kdosi řekl : Vzdělání je to, co vám zbude, když zapomenete všechno, co vás učili ve škole...
Tenhle výrok jsem si připomněl, když médii proběhla diskuse o testech znalostí deváťáků a páťáků. Titulek blogu je z nejčastěji publikovaného příkladu. Možností bylo pět, často se asi vyskytoval výsledek 2. Správně je to ovšem 14, protože dělení má přednost. Nechci se zamýšlet nad nutností a obsahem testů. Dělají se leckde a nikdo se tam nezabývá, zda je to test žáků, učitelů nebo škol.
Napadlo mne kolikrát v životě po odchodu ze školy byl kdokoli z nás postaven před nutnost řešit podobný příklad. Nevím jak vy, já nikdy. Snažil jsem se vykonstruovat nějakou situaci, kdy se tohle vůbec řeší. Vypotil jsem následující: Mám 16 knih, pošlu do obchodu 8 a vím, že se za měsíc prodá každá čtvrtá, kolik mi jich na konci měsíce zbude? OK, ale to přece není o přednosti dělení ale schopnosti zapsat do čísel úlohu. Porovnal jsem také pár příkladů z češtiny a angličtiny. V češtině byly úlohy o tom jaký slovní druh je „rovnoměrně“. V angličtině se měla posuzovat správnost věty : Tomovi je dvanáct. Správně Tom is twelve, nejblíže špatně Tom is twelve years. V žádné moderní metodě jak se naučit anglicky jsem ekvivalenty větných a gramatických rozborů nenašel. Učí se tam spíše, že je mi dobře, se neřekne I am well a spáchat sebevraždu není make selfmurder ale commit suicide. Výsledkem je, že slovní zásoba žáků je omezena na esemesky a tweety, většina neporozumí návodu na léku nebo není schopna reprodukovat „co tím chtěl básník říci“. Opisování a kompilace textů z internetu je pak přímým důsledkem toho, že bakalářské práce mají mít předepsaný rozsah, fonty a strukturu, mají dokázat, co se absolvent naučil, jen proboha ne vlastní názor – čerstvá zkušenost z Karlovy university! Bulimické vzdělávání – vyber si z menu, naházej to do sebe, vydav u zkoušky a zapomeň, je standardem.
Loni na jedné konferenci nás pobavil přednášející výčtem „kompetencí“, které má ovládat absolvent základní školy. V záchvatech smíchu jsme si uvědomili, že tento seznam byl patrně naposledy aktualizován za Marie Terezie.
Dnešní výuka se přece nemůže opírat o to co, kdy, kde. To najdeme za vteřinu na internetu. Snad by to mělo být o souvislostech, myšlení, alternativách, schopnosti prezentovat a obhájit vlastní názor. Někteří učitelé to chápou. I já jsem měl učitelku češtiny, která nás nutila psát eseje na zvolené slovo, zapisovat asociace k obrázku, číst a mít názor na přečtené texty, říci slovo dvaceti různými synonymy. Přes neustálé jedničky z matematiky i na ČVUT jsem bral matematiku jako kuchařku se vzorečky. Teprve geniální matematik, pan profesor Vopěnka, pro mne objevil její podstatu a dobrodružství se v ní skrývající.
Chceme-li s něčím bojovat, nebojujme s testy nebo státními maturitami, tlačme na to, aby v našich dětech nezabila škola většinu toho, co v nich přirozeně je, ale aby jejich schopnosti rozvíjela.
