Přímá volba prezidenta, kterou nedávno schválili poslanci a senátoři, se zdála být variantou nečekanou, nicméně jistou. Těšíme se zbytečně?
Jeden z možných či spíše nemožných prezidentských kandidátů prof. Švejnar se začal chovat jako v pohádce o chytré horákyni. Napůl oblečený, napůl nahý, napůl jede, napůl jde. Je šikovné vést se na hřbetu politické strany, šetřit své peníze a využívat její byť dočasné popularity. Méně šikovné je odkládat konečné rozhodnutí o kandidatuře. Někdo, kdo evidentně spekuluje, bude těžko důvěryhodnou volbou.
Úvaha nad chováním některých rádoby kandidátů mne přiměla k realistickému pohledu na přímou volbu prezidenta. Je zřejmé, že se velké politické strany zcela oprávněně zalekly možného a předvídatelného neúspěchu svých oveček. Průzkumy jednoznačně preferují nezávislé kandidáty. Nejen prof. Švejnar ale i paní Němcová si nejsou jisti, zda nálepka kandidáta politické strany není spíše polibek smrti. Není divu, jakákoli spojitost se současnou devastovanou politickou scénou nesbírá zrovna kladné body. Rozpaky politických špiček a váhání nad způsobem nominace svých kandidátů nepůsobí dojmem skutečné víry ve vítězství svého nominanta. Nevím, zda bych volil Miloše Zemana, ale je sympatický tím, že přestože má nominaci jistou díky revoltě některých socdemáckých senátorů, ji chce podpořit sbíráním hlasů potencionálních voličů. Nemusíme souhlasit s jeho názory, ale je v nich konzistentní. Sympatické je, že na rozdíl od jiných kandidátů nějaké vůbec má. Slušnost, relativně čistá minulost pana Fišera a využívání toho, že když nic nedělám, nic nezkazím, snad nebudou kvalifikací pro prezidenta dostatečnou.
Nicméně zpět k titulku, zbývá přece záchrana v podobě Ústavního soudu! Jeho předseda náhle, předem a zcela nepokrytě prohlásil, že jeho soud, jak je ostatně v této zemi obvyklé, se bude řídit literou nikoli duchem zákona. Základní premisa ústavy budující a chránící republiku jako vlast svobodných občanů a svobodný a demokratický stát založený na úctě k právům a svobodám člověka může být zcela zastíněna nedokonalostí litery prováděcího zákona. Že zákon bude děravý, jako ostatně většina zákonů přijímaná našimi kvalifikovanými zákonodárci, je dost pravděpodobné. Jistě o to víc, že díky výše zmíněným faktům by k dokonalosti mohla chybět „politická vůle“.
Proces s funkcionáři veverek ukázal, že se i v našem soudnictví najde osobní odvaha rozhodovat podle ducha nikoli jen litery zákona. Mohlo by to vést i k tomu, že tam kde duch a litera jsou v kolizi, dojde k úpravě litery. Pro mne osobně začíná být důležitější než osoba kandidáta test, zda v postojích současné „elity“ ať už politické nebo soudní došlo k myšlenkovému posunu směrem k přímé demokracii a respektování vůle občanů. Má ústava skutečného ducha?
