V poslední době začíná přibývat zpackaných projektů – zdravotní knížky IZIP, státní maturity, jednotné výplatní místo. Platíme, či spíše doplácíme na ně všichni.
Kdosi dávno řekl, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Je nepochybné, efektivní a ve prospěch pacientů, aby zdravotní záznamy byly vedeny na jednom místě a byly přístupné každému vašemu lékaři. Ušetří to spoustu duplicitních testů, zbytečných otázek a dotazníků, kterým je každý z nás čas od času při návštěvě lékaře vystaven. Je nabíledni, že kompletní záznamy umožní rychlejší a přesnější diagnózu a efektivnější léčbu. Sníží i administrativní zátěž lékařů, kteří nemají úřadovat ale léčit. Jednotná evidence a vyplácení dávek je určitě krok správným směrem, mělo by být levnější a hůře zneužitelné. Objektivní měření výsledků studentů usnadní a zlevní nejen přijímací zkoušky ale také snad vytvoří lepší obraz o úrovni jednotlivých škol a vzdělanosti vůbec. Proč se do „nebes" s napakovanými ruksaky odebírají většinou jen tvůrci těchto systému, lukrativně zaplacení a my ostatní platíme jak mourovatí zpackané pokusy? Ve vzduchu visí samozřejmě věčné téma korupce. Přidejme k tomu neschopnost úředníků posoudit předkládané projekty násobenou tím, že za ně neutrácejí svoje peníze ale naše bez jejich konkrétní bolestné odpovědnosti. Výpočty návratnosti nových systémů jsou postaveny na zbožných přáních, nikoli realitě. Zásadním a zcela přehlíženým aspektem je komunikace. Komunikace s uživateli systému, tedy lékaři, učiteli, pracovníky státních úřadů. Těm všem je třeba záměr „prodat" tak, aby měli incentivu jej používat, přeženu-li, aby se na něj těšili. Totéž musí pochopit i ti, pro které je systém stavěn – pacienti, studenti, příjemci dávek. V komerční sféře se tomu říká koncepční marketing a bez něj nelze žádný výrobek ani službu uvést úspěšně na trh. Tlak prostě nefunguje. Dobře komunikovat není lehké, lidé obecně přijímají změny těžko. Důležité jsou i piloty, tedy dostatečné odzkoušení. Dělat z uživatelů nového systému pokusné králíky kýžený výsledek nepřinese, ba právě naopak. Navíc se připravujeme o cennou zpětnou vazbu, která je důležitá pro včasné korekce zaváděného systému. To, co píši, není žádná „věda o raketách". Takhle fungují a musí fungovat všechny úspěšné firmy. Měl by tak fungovat i stát ale stejně tak i všechny solidní firmy, které státu podobné systémy dodávají. Dialog vedený dodavateli se zadavatelem zakázku možná zpomalí a prodraží, ale výsledkem by mohlo být něco užitečného, v konečném součtu i levnějšího než prolobované předražené pokusy končící fiaskem a dírou v našich kapsách. Odfláknuté, později flikované a nakonec vyhozené pokusy si určitě už nemůžeme dovolit. Nestačí jen dobré a správné úmysly provedené amatérsky doprovázené vysokým profitem dodavatelů.
