Koho vlastně potřebujeme?

V poslední době kdekdo chce rekonstruovat nebo zefektivnit stát. K čemu stát vlastně potřebujeme?

Svým článkem nechci nijak snižovat a dotýkat se chvályhodné snahy o menší počet resortů, méně zákonů, či jejich nutné úpravy. Státy byly a jsou zakládány na základě jednoduché úvahy – omezením určitých svobod a práv jednotlivce a jejich regulací vytvořit prospěšné služby a pravidla usnadňující život většině a umožňující koexistenci občanů v daném společenství. Ti, kteří tyto služby a pravidla vytvářejí jsou nebo mají být demokraticky voleni. Velmi abstraktní idea, kterou mohou naplnit jen lidé. Seznam těch, které skutečně potřebujeme, je poměrně krátký. Starosta, učitel, farář, policista, hostinský nebo hokynář, lékař, zedník nebo opravář, hasič. To jsou ti, skrze které vnímáme stát. Co mají nebo spíše by měli mít společného se státem?

Starostové jsou úředníci ve službách občanů, kteří je platí za to, že spravují svěřený majetek, obec nebo město. Bez debaty by měli být voleni přímo, ne politikařením stranických sekretariátů. Za svoji činnost by se měli zodpovídat občanům obce nebo města ne politickým stranám. Učitelé by měli dostat takové vzdělání, být pečlivě vybíráni a dobře placeni, aby jejich povolání bylo spíše poslání. Farář, nemusí to být zrovna hodnostář církevní, by měl držet pohromadě rodiny, normální žebříček hodnot a starat se o solidaritu s postiženými.  Policista by měl zajišťovat bezpečnost, ne v kanceláři ale na ulici. Každý by měl znát svého policistu, policista pak obyvatele dané lokality. Možná by neškodilo zkusit model voleného šerifa, který je přímo odpovědný občanům, kteří jej buď zvolí nebo nezvolí. Po ty, kteří poruší zákon šatlava. Hostinský, hokynář, zedník, opravář jsou podnikatelé poskytující občanům výrobky a služby. Měli by to dělat poctivě, přispívat ze svých zisků obci nebo městu, nebýt vydáni na pospas byrokracii a prosperovat v rámci jednoduchých málokdy se měnících pravidel. Lékaři by měli být respektováni a ti dobří dobře placeni. Měli by o zdraví svých pacientů vědět co nejvíc, komunikovat s nimi a preventivně je chránit. Hasič reprezentuje dobrovolníky. Tedy ty, kteří často obětují pohodlí, zdraví a někdy i životy, aby nás dostali z malérů a neštěstí - hasiči, dobrovolní hasiči, záchranáři, streetworkeři, pečovatelé. Tedy komunita státem přehlížená, špatně placená, které se občas dá nějaké to vyznamenání.

Tenhle model si z měst a obcí můžete klidně přenést na stát. Stačí přidat služby týkající se infrastruktury – silnice a dálnice, vodu, elektřinu, plyn dál zahraniční politiku, obranu, tedy to, co přesahuje rámec obce nebo města. Zdá se vám tohle idealistické? Zkuste vzít rozum do hrsti a přemýšlet, proč dáváme tolik peněz na něco, co vůbec nepotřebujeme? Proč ti, kteří nám mají výše popsané služby zajistit, kradou jako straky, perou se o udržení prebend, vytvářejí a udržují volební systémy, které je drží u moci. Zavádějí děsivou byrokracii, které nám znepříjemňuje život i když je za drahé peníze digitalizovaná nebo přejímaná z Bruselu.

Nezapomněli jsme tak trochu na to, že stát si platíme a má zajistit a zodpovídat se za služby, které potřebujeme? Nikomu ze současných zabetonovaných, zkorumpovaných, skvěle placených a navzájem provázaných politiků bez ohledu na jejich stranické nálepky o občany nejde. Pokud si někdo ještě myslí, že tahle sestava ať „pravá, levá, středová“ v libovolných povolebních uskupeních je schopna zásadní změny, měl by asi navštívit svého lékaře, nejen očního. My zbylí bychom si měli protřít zrak, chopit se koštěte a vymetat „odleva přes střed doprava“.