Loni jsme se s mojí kolegyní blogerkou Janou Kolářovou rozhodli napsat knížku. Prali jsme s tím dlouho,ale je konečně venku.
Motivem byla následující úvaha:
„Tvrdíme, že žijeme v jednadvacátém století, ale uvědomujeme si co se změnilo? Svět kolem nás zvolil rytmus kvapíku, ale víme kam kvačíme? Žijeme ještě v reálném světě nebo ve virtuálním vytvořeném marketingem, technologiemi a médii? Můžeme ještě vůbec někomu věřit? Opájíme se mýty, které někdo pro nás vytvořil a přes spíše černé než růžové brýle nevidíme realitu a její absurditu? Ztratili jsme kontrolu nad svými osudy?“
Také jsme se zamýšleli nad absurdní úvahou, zda je lépe být mužem či ženou. Absurdní jistě nejen, protože při nejlepší snaze a úsílí už to nejde změnit. O svoji úvahu se teď s vámi podělím:
Být či nebýt....ženou?
Tahle parafráze Hamleta mne napadla, když jsem byl po několikáté nabádán, abych psal také pro ženské. Marně říkám, že nová Javořická se svými továrníky Skálami, sextánkami Haničkami a jejich pohnutým nicméně šťastně končícím osudem ze mne nebude. Mýtickou a ezotérickou literaturu nejenže nejsem schopen psát, ale dokonce ani číst. Amatérské pokusy o básničky předkládám jen svým nejbližším s vědomím tvrdého výprasku při pokusu o jejich zveřejnění.
Nebylo by proto výhodnější se stát ženou? Samozřejmě ne se svým vzhledem převedeným do opačného pohlaví, to bych si dal! Hezká blondýnka s rozumným IQ, to by šlo. Stal/a bych se květinkou. Kdybych si přidělil/a slušnou porci ženských vnad otáčel/a bych si mužské tak, jak si zaslouží kolem prstu. Místo logické argumentace o něčem bych se mohl/a soustředit na to jak někdo něco říká ne, co říká. Nestydatě bych využíval/a toho, že jsem hůře placen/a než muži a požadoval/a bych zlatou kreditku. Nechal/a bych za sebe bojovat feministky o větší zastoupení v představenstvech a parlamentu. Na nošení nákupních tašek bych hledal/a vhodného džentlmena. Četl/a bych ženské časopisy s vědomím, že časopisy pro pány jsou stejně hloupé ale dražší. Trestal/a bych harašící mužské, od čeho máme zákony? Brouzdal/a bych po slevách na internetu s vědomím, že na zaplacení slevy, která není zadarmo někoho mám. Čas od času k podpoře přísloví, že láska prochází žaludkem, bych něco uvařil/a.
Přišel/a bych o notnou porci humoru, přestal/a bych se smát Švejkovi a němým groteskám. Oželel/a bych šachy a matematiku. Taky bych trochu bojoval/a s neustálou péčí o děti, pleny, křik v noci a bože, kojení co nejdéle! Ranní čas v koupelně by mi zkracoval čas na spánek.
Přece jen zůstanu mužem. Přijít o milión dolarů, které někdo vypsal pro prvního mužského, který porodí, by byla drahá cena za přeměnu!
úryvek z knížky Ivan Pilný, Jana Kolářová: Aby vám neuplavalo mejdlo, vydal Albatros Media a.s.
