Warren Buffet: „Teprve, když opadne příliv, pozná se, kdo plaval nahý.“ V řešeních „východisek z hospodářské krize“ panuje řada mýtů.
Jedním z nich je Rooseveltův New Deal. V době hospodářské krize ve Spojených státech nastartoval tehdejší americký president Roosevelt výstavbu přehrad, silnic a dalších prvků infrastruktury ze státních peněz. Smutnou pravdou je, že oživení ekonomiky tahle strategie nepřinesla. Přišlo bohužel až se světovou válkou. Ani proslulá hladová zeď Karla IV hospodářské problémy nevyřešila. Zůstaly jen zbytky zdi, posléze přišli husité a jejich protivníci, kteří vydrancovali co se dalo, přičinili se o snížení populace a tak paradoxně zahájili oživení české ekonomiky. Nic proti Rooseveltovi nebo Janu Žižkovi, byly to výrazné osobnosti světových dějin. Oživit ekonomiku novou válkou většina rozumných lidí kromě pár politiků a fanatiků nechce.
Jak jsme na tom v našem českém přílivu? Politika státu v oblasti podpory podnikání, oživení ekonomického růstu a konkurenceschopnosti dlouhodobě připomíná spíše přerovnávání křesel na palubě Titaniku. Praotec Čech přišel do země oplývající mlékem a strdím. Dnes nemáme žádné surovinové rezervy nebo jsou vyčerpány. „Rodinné stříbro“ je rozkradeno, rozprodáno nebo zdevastováno. Iluze levné pracovní síly a nástup dalších montoven se rozplynula. Budování dalších dálnic, solárních elektráren, Temelínů, byrokracie podporované předraženými IT projekty je z mnoha důvodů vysoce kontroverzní a zatraceně drahé. Návrat investic financovaných z peněz daňových poplatníků se nikdo neobtěžuje měřit. Rozvoj infrastruktury přináší krátkodobé oživení zaměstnanosti, které je těžko dlouhodobě udržitelné. Přeprava jednoho a téhož zboží oběma směry začíná být dost drahá a zdaleka nejde jen o životní prostředí. Snížení spotřeby energie zateplováním je chvályhodné, ale rychleji funguje zdražení energií všeho druhu, které stát výrazně podporuje kreativní daňovou politikouJ.
Moderní politika státu využívající nových, kreativních a globálních projektů musí aktivně přistupovat k rozvoji inovací, k podnikání v sofistikovaných odvětvích výroby s vysokou návratností investic a k maximální modernizaci průmyslu či služeb. Je zřejmé, že velikost státního deficitu je méně důležitá než to, jakou činnost daňoví poplatníci vlastně financují. Pokud státní finance podporují oblasti, které zvyšují produktivitu a tím i hospodářský růst, pak tím pozitivně mění poměr mezi zadlužeností a hospodářským výkonem. Stát by měl podporovat inovační podnikání na principech venture kapitálu - u úspěšných projektů požadovat návrat vložených investic, neúspěšné zastavit v pilotní fázi. Zabývat se transferem technologií a aplikovaného výzkumu s co nejrychlejším nástupem na trh. Měl by věnovat úsilí a peníze na vzdělávání začínajících podnikatelů. Podporovat sdílené výrobní a technologické zařízení pro vývojáře, vynálezce, inovativní a globální podnikatele.
Prezidentův bonmot “politici nepodporují rozvoj infrastruktury, protože nemá volební hlas”, adresují teď parlamentní strany ve svých programech. Já dodávám, že pokud chceme následovat diktátora, měl by být osvícený, ne zabetonovaný. Jízda po dálnicích nás k vyspělým evropským států, ke kterým jsme kdysi patřili, nedovede.
