Věk vyrušování?

James Boswell: Člověk, který má být zítra pověšen, se koncentruje skvěle. Lidstvo prošlo mnoha „dobami“: dobou Kamennou, dobou Železnou, mnozí si myslí, že teď jsme v době Informační

Podíváme-li se blíže na lidskou komunikaci možná, že bychom současnou dobu mohli charakterizovat jako dobu stálého vyrušování.

Nebo snad máte pocit, že ten, kdo drží u ucha mobilní telefon a současně dodělává na počítači prezentaci, vás vůbec vnímá? Výzvy k vypínání mobilů během pracovních schůzek, konferencí a divadelních představení padají do prázdna. Mnozí provozují mobilní komunikaci nejen na obědě, ale i na záchodě. Esemesky a neodkladné emaily pípají během schůzek. I při velké snaze nikdy nikoho vlastně neposlouchá. Lidé v restauracích při obědě hlasitě sdělují do telefonu věci, které by normálně nikdy nikomu ve společnosti kolem ani nezašeptali. Žijeme v době neustálé, ale omezené částečné pozornosti. Kolem nás proudí bílý šum. Akceleruje jej chat, instant messaging provozovaný ve zkratkovém jazyku, kterým nikdo před pár lety nemluvil. Už víme, že neplatí, že 100 000 opic u počítačové klávesnice stvoří náhodně Shakespearovo dílo. Jak by ne, zkuste napsat Krále Leara palci na mobilu! Knihu palci jen tak nikdo nenapíše. Mimochodem blogů je daleko víc než sto tisíc ale až na výjimky je občas těžko rozeznatelné, zda výtvory některých blogerů nevznikaly náhodou v opičí kleci nebo v pralese. Zkratky jsou nakažlivé, existuje celá kniha, kde životní osud nebo scénář musí být popsán šesti slovy. Své úžasné zážitky můžete vylíčit ve 128 znacích, publikovat a poslat kdykoli komukoli.

Reálný svět už nestačí. Kdosi doporučil internet jako komunikační pojítko psům. Na internetu nikdo nepozná, že jste vlastně pes. Mimikry zprostředkované avatary kompenzují surrealistickou komunikaci v reálném světě. Snad alespoň virtuální přátelé vám věnují více pozornosti než ti z reálného světa.

Zdá se, že pouhé využívání technologií nás neudělá chytřejšími, decentnějšími, moudřejšími, férovějšími ba dokonce ani modernějšími. Spíše se obávám, že vzniknou nové diagnosy, syndromy neustále přerušované komunikace. Fobie z každé chvíle, kdy vás někdo nevyruší, nepřeruší nebo něco nepípne či zazvoní. Nepomůže ani, když se uzavřete na den do věže ze slonoviny, vyřadíte z činnosti mobily a počítače. Podvědomý neklid, z toho, co všechno jste zanedbali, vám neumožní si takové chvíle vychutnat. Vyhlásit den bez počítačových sítí by asi mělo ještě menší naději na úspěch než den bez automobilů. Televizním fanatikům se vždycky připomíná, že televize má takový kouzelný knoflík, který ji vypne. Věřím, že „informační věk“ také. Nadějné je to, že historie dokazuje, že doba kamenná neskončila, protože došly kameny. Doba informační na nedostatek informací asi také nedojede.