Stát je když....

„Státník je politik, který se dal do služeb národa. Politik je státník, který bere národ do svých služeb.“

Americká Deklarace nezávislosti a z ní vycházející ústava je krátký jednoduchý dokument. Kromě zdůvodnění vlastního vyhlášení nezávislosti si klade tři základní cíle: chránit život, svobodu a usilovat o štěstí svých občanů. Žádný další účel, žádné další ambice. Na této základní koncepci se nic nezměnilo a kupodivu je vítězná, poráží i bin Ladina. Své občany s americkým pasem nenechá americká vláda nikde na světě na holičkách. Svoboda projevu je zaručena až do občasných absurdit. S usilováním o štěstí je to možná horší, každý má o něm trochu jinou představu. Nicméně, teče-li Americe do bot, vidíte miliony lidí tisknoucích si při americké hymně ruku na srdce. Americká ústava nevolá po větší slávě nebo konkurenceschopnosti.

My máme trochu jinou ústavu. Začíná sloužit jako nástroj politického boje a Ústavní soud řešící absurdní stížnosti se chtě nechtě stal politickou institucí. Bude řešit amalgamové plomby, zpackané reformy a absurdní „právo na stávku“. Máme listinu práv a svobod, na kterou se kde kdo odvolává. Nemáme bohužel odpovídající listinu odpovědností, ty se vytratily. Stát se změnil v molocha, který je největším zaměstnavatelem v zemi. Požírá čím dál více našich peněz a odevzdává za ně služby mizerné nebo ty, které vůbec nepotřebujeme. Toleruje svým úředníkům rozkrádání veřejného majetku. Bezostyšně nás špicluje a buzeruje zbytečným docházením na úřady. Platíme dvě stě poslanců a osmdesát jedna senátorů provozující lukrativně placený parlamentní cirkus. Soudy nejsou nástrojem spravedlnosti ale bezduchými a pomalými vykladači zákonů. Obepíná nás soustava ministerstev s úzkými rezortními cíli. Nestarají se o zdraví, školství, sociální politiku ale o své zakódované byrokratické procesy a přerozdělování peněz.

Jednou z nutných reforem je drastická redukce státu a počtu politiků. Snižme počty poslanců na polovinu, zrušme polovinu ministerstev. Ponechme jen ty, které skutečně slouží potřebám občanů. Musíme ale převzít i svoji zodpovědnost. Starejme se o své zdraví, práci, vzdělání. Na to nepotřebujeme stát ba ani stávky. Pomáhejme těm skutečně potřebným, kteří se ne svoji vinou dostali do obtížné situace. Přímo, ne přes byrokratické přerozdělování. Vidíme je přece kolem sebe.

Zdá se vám tohle těžké, romantické a neuskutečnitelné? Dobrá, nechme to být a žijme dál ve svém malém pohodlném českém očistci se svými žabomyšími válkami a bouřkami ve sklenici vody! Pak si zasloužíme si být zastupováni komickými figurkami a salonními mafiány.