Vím, že nic nevím.

Slyšeli, jste někdy tenhle výrok přisuzovaný řeckému filozofu Sokratovi z úst politiků nebo ekonomů?

Toho se asi nedočkáme, v politických debatách je nahrazován účelovým blábolem nebo v lepším případě věštěním z křišťálové koule. To se týká bohužel i expertů, nejen ekonomických. Kouli si však zmiňovaní řečníci stále častěji zapomínají doma.

Pro ilustraci, kam uvedený přístup vede, použiji dva příklady. Krocan je denně krmen dobrou potravou a den ode dne tloustne a zvyšuje svoji váhu. Posléze si zvykne podobné zacházení očekávat denně, je příjemné a pohodlné, nenutí k přemýšlení. Vše změní Den Díkuvzdání (pro neznalé známá epidemie hubení krocanů ve prospěch prohýbajících se stolů v amerických domácnostech). Tuto událost dokázali předpovědět se stoprocentní pravděpodobností řezníci, pro krocany je nejen neočekávaná ale fatální. Nehledejte, prosím, jen řeckou paralelu, stává se to i jindy, jinde a často.

Někdy si politik ve své hlouposti a opojení mocí pustí pusu na špacír a vysloví něco i na jeho úroveň nečekaně stupidního. Má moc a funkci takže „hodí“ sněhovou kouli, která se v panice zasahující banky, ekonomiky a občany nabaluje a změní se v lavinu. Až se lavina uklidní, můžeme jen sčítat oběti. I tady jich, zejména v období nejistoty, přibývá.

Existuje vůbec nějaký rozumný návod, jak podobné škody minimalizovat? Zapomeňme na to, že je lze předpovědět. Předpověděl snad někdo 11. září, vyhlazující války, krachy bank nebo ekonomické krize? Ano, po události drtivého významu experti vždycky dohledají zpětně nějaké vysvětlení a zejména „zásadní“ důvody, proč je právě oni nemohli správně analyzovat, předpovědět a vyvodit důsledky. Jistě se najde i někdo „kdo to vždycky říkal“. Bohužel i tihle moudří jsou moudří jen náhodně a příště se mohou fatálně mýlit.

Je nutné si připustit, že tak jako jsme schopni přečíst jen zlomek vydaných knih, tak také to, co víme, je zlomkem toho, co nevíme. To je ovšem jen smutné konstatování nikoli řešení. Jediné, co pomáhá, je strategie našich babiček „ myslet na zadní kolečka“. Na tom bohužel nic nezměnil ani vynález nezávislého pohonu všech čtyř kol. Je dobré rozprostřít rizika, nesázet všechno na jednu kartu, neutrácet příští „očekávané“ výdělky. Drtivá nepředvídatelná událost může nebo dokonce musí přijít, přijdeme takhle asi o košili ale snad ne o všechno. Historie ukazuje, že nás to nepoučí, ale můžeme alespoň dále používat na myšlení ten správný konec našeho těla, tuhle strategii opakovat a přijmout za svou.

Bohužel neočekávejte nic tak rozumného od politiků ukolébaných sebejistotou a vírou ve svoji neomylnost, „vykladačů“ historických paralel a souvislostí, ani expertů ohánějících se matematickými modely. Pohled do minulosti dokazuje, že zatím všechny selhaly. Žít se s tím dá, nakonec i v úvodu zmiňovaný Sokrates dokázal žít s Xantipou, stačí přemýšlet a pochybovat.